post attaco

15. února 2013 v 0:37 | Aeliren |  Myšlenky. Řeči. Blábolení?
Jak adekvátně popsat zoufalství? To velké, když ani nemůžete dýchat, jen se potácíte, utíkáte jako zraněné zvíře. Když prásknete dveřma, protože prostě už nemůžete zůstat sedět a najednou zdrháte. Běžíte pryč, někam daleko, daleko od sebe a pořád a nikdy nejste tam. Zdrháte, lapáte po dechu, chytáte se stěn domů. Klouzáte po namrzlých ulicích a je vám jedno, že ostatní lidé vidí, že se právě hroutíte. Najednou je jedno, že se vám smějí a že si myslí, že jste blázen. Tenhle level zoufalství už musí být poznat - nesmyslná rychlost kroku zapadlými ulicemi v nemyslnou noční dobu, vytřeštěné oči a lapání po dechu. Slzy, mokrý a zkřivený obličej a ústa se hýbou v němých výkřicích.
Jste zavřeni uvnitř hlavy, někde hluboko, ta větší část z vás se ztratí a zůstane jen zvíře. Poslední projev lidskosti, nejste schopni myslet, žádná slova, jen útěk a nedostatek vzduchu. Pokud myslíte, nejsou to slova. Jen přepínáte mezi reakcemi, instiktivní rozvažování, zda se rozeřvat, rozbrečet, zabít, zhroutit se na chodník, sebrat se a začít myslet, sklouznout na obrubník a počkat, až vás někdo začne hledat,...
Dneska jsem to rozdýchala. Utekla jsem z bytu, obešla jsem blok a náhodou se mi povedlo skončit v nedestruktivní fázi, vymazat z hlavy ten spouštěč a vrátit se domů. Nechat se rozptýlit dnešním zachráncem.

Napadá mě jen, jak dlouho se dá odkládat finále? Kdy to přijde? Jak se to stane? U posledního zásadního zhroucení byl Kocour. Neměl ze mě radost, ale zrovna jsme byli sami venku na dovolené v cizím městě a já neměla kam utéct. Přes noc to odeznělo.
Předtím to bylo jak jsem seděla na ulici a po pár hodinách zvládla zavolat mámu - to je jak mě dovedla na psychiatrickou pohotovost. Veselá storka. Nechtějte sedět v čekárně s bláznivou paní, která se pere se zřízenci, sápe se po vás a nakonec urve vaší mamce rukáv na saku. Nechtějte předstírat, že si příliš neuvědomujete kde jste. Kňourání, že fakt nejste blázen, vás tam na té chodbě opravdu nespasí. I když - pohledný kolemjdoucí pan psychiatr, co mu asi zrovna končila šichta, mi pro mé uplakané oči skočil do své ordinace pro kapesníky a podal mi je s velmi soucitným pohledem. Snad jediným pohledem, co mi kdy pomohl. A co mě vystrašil.

Kdy to přijde znovu?
A kdo tam bude příště?

* * * * *

Jak ohlásit vesmíru, bohu, všem,..., že končíte. Tady máte lajnu a dál už nechcete a nepůjdete?
Kde se podává žádost o vyřazení ze hry?
Už nechci hrát. Nechci takhle existovat.
Co mám dělat?
Ne - neříkejte. Vaše konstruktivní rady jsou mi k ničemu.
Chci jen...nevím.
Aby to přestalo.
To. To všechno.
Já.
 


Komentáře

1 Sorbona | 20. února 2013 v 16:06 | Reagovat

Je to tak smutne a tak... Ako to povedat? V kute kde schovavam veci je to podobne :-( schovala by som ta do krabice a opatrovala

2 aeliren | Web | 20. února 2013 v 18:15 | Reagovat

Jsem tak ráda, že ses ozvala. Díky... Není totiž moc fajn vykřičet takovou věc ven a pak jen koukat, jak k tomu nikdo nemá co dodat - a přitom vědět, že to všichni obvyklí četli.

Do krabice bych zalezla hned. A ráda. Můžu? :)

3 Sorbona | 20. února 2013 v 23:17 | Reagovat

Ale musis vziat do krabice aj mna. Ozvala by som sa skor ale nemam ani net v mobile :-(

4 aeliren | Web | 21. února 2013 v 18:34 | Reagovat

S tím tvým netem to je fakt na pytel - sotva tě objevím, tak mi zmizíš offline. Dneska jsem měla skoro další infarkt, když nefungovala tvoje stránka. ;)

Jinak v té krabici budem spolu, nebo budem v krabici u té druhé? Jsem to nějak nepobrala. btw - proč bys chtěla do krabice ty? Taky je něco špatně?

5 Sorbona | 22. února 2013 v 20:39 | Reagovat

Hmm vzpierat sa hysterickym zachvatom je tazke, moja psychika sa len tak tak drzi a ja sa bojim, ze zas skoncim na tyzden v posteli ako ziva mrtvola. Nejest, pozerat prazdnym pohladom na film, ktory nie je dovod vnimat. Odmietala by som rozpravat a hybat sa a moja rodina by sa zmohla len na to, ze by ma vypicovali a nedoslo by im, ze ked to vypukne ide to mimo mna a mozno by padla vhod pomoc. Uz som to zazila dvakrat, ked uz niet sil ist dalej a telo rovnako dusa upadne do rezignacie. Zas sa mi vsetko serie. Robota sa niekde predo mnou skryva. Som absolutne svorc. Pobehujem po meste a popri tom obehavam banky. Dochadzam do bodu ked neviem co so svojim vztahom. On ostava na Islande, ja sa tam vratit nemienim, mozno na dovolenku. Teraz neviem, co robit. On ma ludi na haku, vyhovuje mu samota a kvoli mne sa nevrati. Ja nechcem byt na konci sveta sama, bez priatelov a rodiny. Cele je to na pi*u! Nasrat taky zivot. Vsetko co chcem sa skurvi. Ja neviem :-(

6 aeliren | Web | 22. února 2013 v 21:34 | Reagovat

Ach Sorbi!
Já teď byla živou mrtvolou a byla bych jí dál, kdyby mi Kocour tuhle nenaznačil, že už na mý stavy fakt není zvědavej a že by mě měl vykopnout ven do života, abych musela řešit skutečné problémy - jako práci, peníze, byt... Zdá se mu, že chráněné domácí prostředí mě v mé mrtvolnosti utvrzuje a nijak mě nevybízí k jakékoliv aktivitě. V hrůze, jak bych dopadla tam venku, jsem se musela dát trošku do kopy - na opravdový život nejsem dost dobrá, toulala bych se nocí, protože bych se styděla vrátit k rodičům a nemám kam jinam jít a pak bych zalezla bůhvíkam a zhroutila se. Dál si to radši nepředstavuju, příliš mě to děsí.

Moc bych ti chtěla poradit, pomoct, podpořit, ale, jak vidíš, nejsem zrovna kompetentní.
Takže jen napínám síly své mysli tvým směrem a... a kurva, páč ti ani nemám co poslat. Poslala bych úsměv, naději, podporu, sílu. Ale nemám. :(
Takže jen - nejsi v tom sama, a když budeš příliš otrávená, tak mysli na mé problémy, aspoň změníš téma ;).

Už melu kraviny :).
Chci jen říct, že tě obdivuju. Zvládáš to líp než já, alespoň něco děláš.

7 Sorbona Morna Rocco | Web | 24. února 2013 v 23:49 | Reagovat

Neviem, či to zvládam lepšie, ťažko povedať. V momentoch, keď mám všetko na háku a som zúfala si pripadám, že nezvládam nič. A keď je všetko aspoň kúsok OK tak na to ani nemyslím. Keď ja neviem, som celá popletená :D

8 Sorbona | 11. března 2013 v 0:47 | Reagovat

Kde si??? :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.