Předsevezmi si předsevzetí, řekl, a já, předsevzavši si poslušnost, jsem si předsevzala

2. ledna 2013 v 21:31 | Aeliren |  Myšlenky. Řeči. Blábolení?
Dávání si předsevzetí na Nový rok je bulvárnem zprofanovanou a proto dosti trapnou činností, které jsem se doteď úspěšně vyhýbala. Předsevzetí je takové ultimátum vlastní osobě bez ultimátního trestu. Je to ubohé - důkaz, že jste nezvládli, co jste chtěli a musíte si na to do nového roku vytvořit předsevzetí. Důkaz, že jste jedinci se slabou vůlí a že máte nutkání furt všechno odkládat na časy příští a vůbec tak nějak čekat na "příznivější okolnosti". Že potřebujete svátek k tomu, abyste si dokázali dupnout a určit, co vlastně chcete. A o takové důkazy vlastního neschopenství já nestojím, nehledě na to, že se znám až příliš dobře. Nic, co bych chtěla, neudělám, protože si to prostě dokážu racionálně vymluvit a udělat závěr, že jsem to ani chtít neměla.

Nicméně je čas pohlédnout pravdě do očí a v rámci nově nabyté optimistické nálady se přičinit o zlepšení života. Což v kontextu mého včerejšího zamýšlení se nad institutem předsevzetí znamená s jménem Božím na rtech a s křížem v ruce fanaticky odmítnout vlastní pokrytectví. Je čas něco dělat.

Teď vážněji a prostším jazykem (možná, dneska se mi chce mluvit divně).
Byť ta novoroční předsevzetí jsou trapná a ubohá, a to nejen právě proto, že jsou novoroční, tak by nemuselo být úplně bezpředmětné si nějaké dát. Projednou. Tentokrát. ...výjimečně. Zkrátka alespoň to zkusit a vzít se tentokrát vážně a za slovo a zkusit to dotáhnout do konce. Zamyslet se nad sebou, uvědomit si, na čem mi záleží, co bych chtěla a určit si to jako cíl. Předsevzít si sama pro sebe dosažení.
Protože bezradně a bezcílně se plácat životem je pubertální, tudíž mladistvé a svěží, a proto žádoucí, ale taky vlastně v podstatě dost hloupé a omezené, zvlášť když to třeba není nutné. Možná mi ten sluníčkový (blé) a nadšený výraz budoucího světce (druhé blé) bude sedět trochu líp, než současná občas lépe občas hůře utajovaná image mutantního pokračovatele existenciasmu či nihilismu.

Nevím. Po minulém článku, který asi trochu upustil dlouho střádanou nádrž vzteku, bezmoci, beznaděje, agrese a zoufalství a taky pláče - což mimochodem udělal jen omylem, protože mým cílem samozřejmě bylo vzbudit soucit a vyvolat zájem cizích a vykřičet pěkně na (intimní) veřejnosti co si myslím, se cítím nějak jinak. Uvolněná. Svobodná? Trochu optimisticky, trochu šťastně a konečně vidím, že život lze mít rád - ačkoliv tak daleko ještě doopravdy nejsem (a zatím ani nechci být, mé sebelítostné bahnění mi zatím vyhovuje takovým tím podivným sebemrskačským způsobem). Ale tenhle výše popisovaný skororadostný pocit může být jen důsledek toho, že hodně moc spím, nikam nechodím, koukám na filmy celý den a úplně kašlu na všechny povinnosti. Však oni mě dohoní /viz zítřejší odevzdání té seminárky, co jsem jí chtěla (a měla) odevzdat před Vánoci, a kterou jsem ještě jaksi nedodělala, ačkoliv jsem se dušovala, že ji splichtím hned jak budu mít trochu volna/.
Nicméně, když už nejsem negativistická, netrpím depresí a vidím (a koukám) i do budoucnosti s lehkým optimismem a důvěrou ve vlastní schopnosti (a osud a Boha), tak je třeba toho využít. Vzít si nějaká debilní předsevzetí a konečně se sebou začít něco dělat. Přestat fňukat a postavit se k sobě aktivním a nedestruktivním způsobem. Přijmout za vlastní takové ty protivné rádobychytlavé fráze z různých (para)psychologických příruček a ironický úšklebek, skepsi a nedůvěru prostě nepřipustit ( i když tím přijdu o všechnu zábavu).
Prostě je čas stát se tím, kým uvnitř jsem, ale jsem příliš líná to projevovat.
Hell, teď jsem se sama tak znechutila, že mám sto chutí se na to celé vykašlat! Takové pitomé pozitivistické kecy! :D Asi mi to nesedí. A asi mi to moc dlouho nevydrží, ale tak... Když už jsem se obtěžovala o tom začít mluvit, tak tady tedy zveřejňuji pro vaše pobavení list věcí, co nezvládám, ale chtěla bych zvládat, co nedělám, ale měla bych dělat.
Mimochodem, je mi jasné, že to je také seznam věcí, co se nestanou, ale to říkám jen tak šeptem, abych udržela dojem, že tentokrát to myslím doopravdy opravdu vážně.

Takže.
1) Přestat už, ksakru, mluvit sprostě. To dámy nedělají a vzbuzuje to špatný dojem, umocňuje to tu humpoláckost postavy a buranství vzhledu celkem. Inteligentní a citlivé stvoření, skoro až víla jako ty, prostě sprostě nemluví.
Kuurva.

2) Přestat kašlat na domácnost. Nejsi přeci líné prase, kterému je jedno, jaký má kolem sebe bordel. Před spaním mít umyté nádobí, chodbu a koupelnu cídit poctivě jednou týdně. Zabere to asi hodinu, a to tě přeci nezabije. Navíc miluješ hezky uklizený byt, ten pocit pýchy na to, cos dokázala a šok, jak to tu máš útulné.
No jo, no.

3) Věnovat se jídlu. Nežrat, ale vařit. Stejnak ti ty polotovary nechutnají, jsou hnusný a tloustne se z nich. Pěkná zdravá a chutná domácí strava podáváná pětkrát denně v pravidelných intervalech. Hodně zeleniny a ovoce. Vykašlat se na noční znudypřejídání. Nestojí to za to. A vaříš vcelku ráda, ne?
Ne. Tedy občas, no...

4) Stát se superkrásnou supersexy superkočkou a vytřít všem chlapům na planetě zrak.
Snít můžu.

No a pak je tady standardní sada věcí (takových těch, co se na žádnou standartu nepíšou) - dělat věci včas, nebýt líná, myslet na zalévání kytek (a taky je pak zalít), míň se vztekat, víc se smát, nestranit se lidí a vůbec. Žít lepší a kvalitnější život.
Ehm.

Mimochodem, předsevzetí je dost divné slovo.
 


Komentáře

1 Sorbona | 2. ledna 2013 v 23:56 | Reagovat

Tak toto bol narez :D osobne si predsavzatia nedavam, najprv by som musela prekonat lenivost a nejake si dat. V ramci mojho divokeho zivota je nejaky "plan" malo realny, takze mozno az zostarnem :D
dufam, ze ti to vydrzi co najdlhsie :D aj ked....povedzme, ze dane ciele su aj v mojich ociach krasne ale malo realne. Ale snaha sa ceni :)) a preco prave sexi kocka pre chlapov???

2 aeliren | 3. ledna 2013 v 1:13 | Reagovat

Takže Sorbona si dává předsevzetí, že si nějaké dá, až bude stará :D, dobře...

Proč sexy kočka? To je tak divná otázka, že ani nevím, jak odpovědět. :).
Tak nějak jsem dospěla k názoru, že to je to nejdůležitější.
Chytrá jsem, ale nemám dojem, že by mi to kdy něčemu bylo. To kdybych byla krásná a supersexy, to by se žilo. Konečně bych se nestyděla vylézt z domu, odpadlo by mi 90% špatné nálady, konečně bych žila a mohla se projevovat taková, jaká jsem.

edit:
Tak mě tak napadá, že ty kočka být musíš. Nikdo jiný by se tak neptal. A navíc jsi psala, že jsi mužolapka. Ách, Sorbono, hned tě začínám nenávidět    ;)

3 Sorbona | 3. ledna 2013 v 21:16 | Reagovat

Ano, ano, predsavzatie, ze si dam predsavzatie az budem stara :D som sa teda doplietla. Len aby som si to pametala.

Inteligencia este fakt asi ziadnej zene nepomohla. Skor mam dojem, ze zena ma mat velky vystrih, kratku suknu a v hlave vakuum. A k tej muzolapke...ideal nie som, pohlad rano do zrkadla ma casto desi. Ale akosi som skoro nikdy nemala nedostatok nappadnikov. Prave naopak, mohla by som ich rozdavat. Ma to vsak svoje zapory a dost velke. Aj ked o kvalite napadnikov by som asi povedala len to, ze to takmer vzdy bola banda skaredych (nebudem humanista a poviem pravdu, aj ked mi je jjasne, ze krasa nie je podstatna) narusenych a pochybnych stvoreni, ktore by bolo asi lepsie utratit :D som zla, ja viem. Ono ten zaujem dokaze neskutocne znechutit, ked sa tie cuda snazia iba dostat ma do postele a ked otvoria hubu, je to korunovana debilita :D ja viem, som zla, ale vela normalnych muzov som nestretla.... Takze pozor na zelania :))

4 aeliren | 3. ledna 2013 v 21:43 | Reagovat

S tou inteligencí to bude tak, že ženám pomáhá v případě, že dobře vypadají :). Takže prostě základ je mít ten vzhled a nějaká chytrost - to je takový příjemný bonus navíc. Rozšiřuje to možnosti, ale rozhodně je to v oblasti vztahů nezakládá. :-/ Být chytrá a ošklivá žena je asi tak užitečné jako být pracovitý a nudný muž. Prostě nezájem. :)

Chm. Tvé nápadníky ti tedy rozhodně nezávidím. Mě se tedy přímo nikdo takhle dostat nesnažil, nicméně chtivé pohledy přijímám zpravidla od "mužů" nad padesát ve velmi pochybném a zanedbaném stavu. Fuj. Takže to znechucení chápu. :)
Nicméně já nějaké normální muže znám, znám i zajímavé muže, a tak mě mrzí, že nikdy neměli, nemají a nebudou mít zájem - protože oni můžou mít ty hezké.

Dokonce i na Kocourovi mi to vadí - ačkoliv on si vybral mě a můj vzhled absolutně neřeší, tak mě mrzí, že si mě nevybral protože bych byla tak superúžasněneodolatelně krásná.

Ale hlavně, je to komplex. Další. Nešla jsem kvůli tomu do tanečních a ani na svůj maturák a mám dojem, že mi kvůli tomu uteklo celé to opěvované mládí a vlastně celý život.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.