Lyricko-melancholická malá noční košilka odrazu stavu mysli

16. ledna 2013 v 2:19 | Aeliren |  Estetituzující a inspirované nerealitou
Holé větvě akátů, tak zatvrzele vysazovaných na okraje pražských chodníků, vykreslovaly za oknem pochmurně holou dekoraci. Namrzlé větve se v oranžovém světle pouliční lampy kožovitě leskly, připomínajíce těm chodcům, kteří ještě byli ochotni zkoumat pochybné noční půvaby zimního města, jejich posmrtnost svou podobností s pokroucenými kostmi.
Na chodníku pod stromem ležela polorozpuštěná hnědá břečka bývalého sněhu, výstižná připomínka toho, jak jednou skončíme. Krása našich vloček roztaje v kalné louže, naše těla skončí jako bezmocné hromádky břečky u něčích nohou, u nohou lidí otrávených stejně tak naší přítomností, jako faktem, že téhle hnědé kaši špinící jim vyleštěné boty a drahé kalhoty se nejde nijak vyhnout.

Zvláštní, jak je ten strom velký. Brzy ho pokácí. Pokácí ho stejně jako kdysi pokácely ty krásné mohutné obry v naší ulici. Protože v Praze se kácí se stejnou zatvrzelostí, s jakou se tu vysazuje. Město tě zabije hned jak odrosteš úslužnosti parkového kýče, jakmile projevíš charakter popraskanou kůrou a nepravidelnou korunou, když z tebe na podzim spadne tolik listí, že se to nikomu nechce uklízet. Porazí tě jak dorosteš k oknům druhých pater a začneš připomínat, že existuje i jiný svět než sevřené šedivé město plné lidí s nepřítomnými pohledy. Skolí tě, jakmile v tobě bude poznat strom, opravdový přírodní strom s duší, moudrostí a majestátem, s charakterem skrývajícím se ve vrázkách kůry, v ulomených větvích a vykotlaných děrách. Zničí tě bez argumentu, s dychtivostí a s vědomím, že zničí i ten strom po tobě a i další po něm, jakmile budou chtít, stačí jen do rozpočtu zanést položku "úprava životního prostředí".
Cha! Životní prostředí. Vyhlížím z okna a vidím hřbitov! Nemyslím Olšany. které stydlivě skrývají své hroby za omlácenou zeď a na které je vskutku z mého okna dobře vidět, myslím tím ty háje urnových skříní, co připomínají domy. V některých okénkách, navzdory pokročilé hodině, ještě svítí svíčka za zesnulé, ačkoliv věnec z obligátní připomínkou toho, že vzpomínáme, i přes morbidní snahu nenacházím, stejně jako fotografie se jmény a tituly nebožtíků. Většina oken je ale tmavá, mrtvá a zející, jako stará rána, jako znesvěcený hrob. Snad už duše tamějších opustili svá těla a ponořili se do říše snů, do říše, kam bych ráda odešla i já.
Škodolibá mysl mi dnes brání sladkému setkání s mojí láskou, bratrem smrti. Místo toho mi našeptává, že spánek je nestálý milenec, připomíná, jak mě vždycky ráno opouští beze slova, bez pohlazení. Jak mizí těsně před probuzením a nechává mě samotnou jen s lidmi, co odvrací pohled a okázale mi předvádí šťastné životy, úsměvy a přátelství, zájem a naplnění. Našeptává mi, co už dávno vím. Že spánek je pomíjivý, a lže mi - musí lhát - že smrt je věčná. Nabízí mi možnost, až příliš lákavou. Vysvobození. Přetnutí toho věnce vzpomínek na svá selhání, spálení fotek mých nedostatečností. Vábí mě na poklidný majestát neexistence.

Na jedné z těch kostivých větví připojené ke zbytku stromu obzvláštně odulým kloubem je hnízdo. Chuchvalec větviček skrytý pod poklicí sněhu. Je prázdné, samozřejmě. Vždyť je zima. Připomíná mi můj život. Ani si nevzpomínám, že by tam kdy byli nějací ptáčci, uvidíme na jaře, jestli se někdo vrátí domů. Kéž by to byly vlaštovky...
 


Komentáře

1 Sorbona | 17. ledna 2013 v 16:28 | Reagovat

Wou, cittane na jeden hlt a chcela by som este. Chcem este pocut o spanku a smrti, o drsnosti ludi, o smiesnosti cintorinov, o tvojich uvahach a skrytych pocitoch. Este si Prosim

2 aeliren | Web | 17. ledna 2013 v 23:30 | Reagovat

...je ten komentář celý? Zdá se mi nějaký useknutý :D.

3 Sorbona | 19. ledna 2013 v 3:48 | Reagovat

Nooo, dajme tomu, ze je to cela verzia skrateneho komentaru :D viac zo mna v tu chvilu nevyliezlo, aj ked myslienkovych pochodov to v hlave vyvolalo vela :D a mozno nedokazem dokoncit

4 aeliren | Web | 19. ledna 2013 v 13:14 | Reagovat

..větu?
:)

5 TEo | 20. ledna 2013 v 22:02 | Reagovat

Domnívám se, že vaše dílo překračuje hranice sofistikovanosti ve směru geniality. Ta skvělá nadčasovost výrazů v tak báječné kombinaci s hluboce přemýšlivými a do detailů propracovanými názory tvoří jednu z nejdokonalejších věcí, co jsem kdy měl tu čest poznat.

6 aeliren | Web | 20. ledna 2013 v 22:53 | Reagovat

[5]: TEo: +10.
Jeden za pochvalu, devět za tu práci, co sis musel dát, než jsi to vyhrabal. Anebo to máš pořád v clipboardu a jen čekáš na příležitost? :D

7 TEo | 20. ledna 2013 v 22:59 | Reagovat

[6]: jsem rád, že dneska jsi své dílo poznala :)

no, dejme tomu, že hledání nebylo až tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát O:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.