zpívejme přátelé, protože Vánoce přicházejí (a to si asi (žalo)zpěv žádá)

12. prosince 2012 v 3:23 | Aeliren |  Myšlenky. Řeči. Blábolení?

Ještě dva dny, resp. dvě změny čísla oznamujího pořadí dne v měsíci, a samovolně si navodím (protimluv!) několik po sobě jdoucích a stupňujících se infarktových stavů. Bude totiž 14.12. Čti za deset dní Vánoce.

Deset dní je hrozně málo. A navíc Vánoce. Vánoce!

Ne, že bych Vánoce neměla ráda. Rodina se sejde, v bytě voní stromek, je k mání spousta jídla, zvučný smích a vybraná konverzace hladí po duši a to vše dohromady odbourává stres a navozuje charakteristický vánočně-melancholicko-sentimentální pocit mezilidské sounáležitosti a rodinného štěstí. Všechno je v klídku, venku ani moc nejezdí auta, člověk objede příbuzné a stráví takový relaxační týden.
Navíc dostane dárky, což jako důkaz zájmu dárce o osobu obdarovaného v zásadě nemůže být bráno negativně.
Odpočinkově a duchovně prožitý týden nabitý hlubokými úvahami o Bohu, rodině a smyslu vlastního života se pak zakončí zhýralejší obdobou bakchanálií a jinými pochybnějšími grupen-akcemi, které zjevně slouží k pohřbení závěrů z oněch úvah někam hluboko do podvědomí, k oslavě přežití minulého roku a zlití se tak, že si člověk nepřipustí, že ho čeká k přežití rok další (a po něm další a další).
Zkrátka miluju Vánoce, jsem fanda Ježíška, a vůbec. Všechno mě to činí šťastnou, optimistickou a vyrovnanou osobou s obnovenou chutí do života.

Tak fajn, nenávidím Vánoce.

Zajímavé je, že to je nějaký nový pocit, přinejmenším dříve neregistrovaný. Nevím, co se změnilo. Vím akorát, že jak se to celé sune z budoucnosti blíž a blíž k bodu realizace, jsem podrážděnější a otrávenější. Je toho zkrátka nějak moc, co musím, a nebýt Vánoc, tak bych nemusela.
- Musím upéct nějaké cukroví. To jsem neprozřetelně slíbila mámě v naivní představě, že když cukroví peču ráda, tak se mi ho nějakým zázrakem doopravdy bude chtít dělat. Zbývá mi na to dvanáct dní a já pořád nevím, kam to vmáčknu. Není to ani tak nabitým programem, jako spíš realistickým odhadem kdy se mi do toho asi tak bude chtít.
- Musím uskutečnit proklatý projekt obdarovávání členů rodiny. Ačkoliv i tuto činnost si užívám - promýšlení dárků vzhledem k mému výjimečnému daru rozpoznání, co by druhému mohlo udělat radost (což je jen jiné pojmenování daru schopnosti soustředit své myšlení na podružné a ničím přínosné záležitosti) je pro mě milou povinností, a hrátky s balícím papírem a izolepou (jak perverzní) patří k mým dalším oblíbeným činnostem /tentokrát bez sakrazmu/ - letos na to nějak nemám chuť. Samotná představa, že budu vymýšlet a shánět nějaké pítominky, mě otravuje. A nudí. Zkrátka letos mě to nijak nezajímá.
- Další věc, co musím, je jít na Štědrý den k rodičům. Pravda, šlo by nějak odůvodnit, proč zůstat doma a štědrovečerní rodinnou oslavu vynechat, ale ta možnost nic nevylepšuje. Jen přináší nutnost konfrontovat se svojí samostatností, nezávislostí, a z jejich pohledu i s nezájmem, rodiče. Vysvětlovat mamce, že radši zůstanu doma, než abych se stavila na večeři a na chvíli poseděla nad předáváním dárků, to je věc, co si ráda odpustím. Taktéž je třeba brát ohled na sestru, na kterou by pak v atmosféře "Tása nás nemá ráda a Pupík se na nás taky vykašlala" zbyla ta radostná povinnost slavit a oslavovat.
Druhou stranou netrávení Vánoc u našich, je nutnost trávit je někde jinde. Tedy doma. Vánoce s partnerem je v zásadě velmi romantická záležitost, ovšem to bych na ty Vánoce musela shánět partnera jiného. Kocour má mnoho kladů, ale romantičnost mezi ně nepatří. Štědrý den by se v jeho společnosti, navzdory přemnohým ujištěním, že to tak nebude, nijak nelišil od dne všedního. Prostě by se vstalo, programovalo a koukalo na nějaký okoukaný seriál, maximálně by se večer rozsvítili světýlka na stromečku a dali bychom si dárky. Pokud mi tedy vůbec nějaký hodlá pořídit. To tedy radši budu doma.

Abych nebyla špatně pochopena, mám svoji rodinu ráda. Ráda si povídám s mamkou (pokud nekontroluje jak plním svoje povinnosti a jestli dodržuju doporučenou frekvenci prohlídek u všemožných doktorů), ráda se nechávám otravovat tátovým výkladem o jeho obrazech. Dokonce i to škemrání o prachy na cigarety od něj čas od času ráda přetrpím, protože ho zkrátka mám ráda a je to můj táta. S mladší sestřičkou to jde taky a i když se poslední dobou dokážem pěkně vytočit, tak na ní nedám dopustit a miluju jí. Starší ségra tam nebude, což je pro letošek dobře (minulý rok poprvé na Štědrý Večer nebyla, a bylo to znát, nálada byla tak nějak pochmurná), protože jsme ve válečném stavu (nemá ráda mého Kocoura). To ale znamená, že tam nebude ani její druh, což je škoda, protože on je narozdíl od ní v klidu. A je to zajímavá osobnost, kterou ráda poslouchám ( - osobité vyjadřování, pevné názory, smysl pro humor a pohodářství bez jakékoliv pózy a přetvářky). Zkrátka ohledně osob to setkání nevypadá nijak špatně. Jedna věc jsou ovšem osoby, druhá věc je jejich chování a třetí prostředí.
Máma bude nervózní, že musí dodělat večeři, dozdobit stromek, doklidit tohle a tamto a že jí nikdo nepomáhá a že se to nestihne. Táta bude všude smrdět s trávou nebo cigárama, otravovat s přepínáním televize a pak nás bude vysílat na drobné pochůzky do okolí pro nějaké nezbytné suroviny do salátu, přičemž všechny bude vytáčet tím, jak ho nic netočí a jak je v klidu. Ségra vstane pozdě a bude laxní v otázkách úklidu. Já tam přijdu s předsevzetím, že jen nazdobím stromek a trochu pomůžu mamce, za pár hodin ale budu otravená z neútulnosti a jisté neestetičnosti (až bordéloznosti) jejich bytu, až nakonec padnu poražena tím, že to tam hezké prostě neudělám. Pak dorazí Kocour, bude mlčet, bude se nudit a bude mě tahat za triko a šeptat mi do ucha, kdy že už to půjdem domů. Nakonec všichni trochu vycuclý sníme tu slavnostní večeři, která vlastně zas tak labužnická a vynikající není, a přesunem se ke stromku, kde si předáme dary, z nichž některé více a některé méně křičící "bohužel nebyl čas sehnat něco lepšího". Pak se zas pustí telka a bude tomu konec.

To zní hodně kriticky, co? Asi jsem ve špatném a zcela nevánočním rozpoložení nevděčného škarohlída, kterému by nebylo dost dobré ani to zlaté prase. Vždycky si věci představuju tak nějak na úrovni, elegantní, se stylem, a vždycky jsem sražena realitou. Hrozně mě to rozmrzuje. Chtěla bych, aby večeře byla tak výborná, že nikdo nechce přestat jíst a nikdo si nemá zapotřebí vymýšlet si, že chce brambory místo salátu. Chtěla bych, abychom alespoň na ty Vánoce dokázali mluvit o rozumných věcech rozumným tónem a užít si přítomnosti těch ostatních. Líbilo by se mi, kdybychom všichni vypadali nablýskaně a slavnostně, kdyby byt dýchal atmosférou a kdyby venku sněžilo, nebo alespoň bylo bílo. Líbilo by se mi mít slavnostní jídelní servis a jíst stříbrnými příbory, mít krásně prostřený stůl sladěný s výzdobou bytu. Bylo by fajn jít se odpoledne trochu projít v lepším oblečení, podívat se třeba na Hrad a užít si klidné a vylidněné Prahy a cestou koukat lidem do oken a hodnotit výzdobu. Ale ne. To já mít prostě nemůžu. Ani v primární rodině, a nejspíš to nenastane ani v té sekundární. Protože ostatní just don't care...
 


Komentáře

1 Sorbona | 1. ledna 2013 v 21:40 | Reagovat

Ehm, nasla som si chvilku cez mobil, aj ked to stoji za.... Ach, Vianoce. Pohlad na ne mame zhruba rovnaky. Z Islandu som neodchadala kvoli Vianociam, ale kvoli tomu, ze by som sa tam scvokla. Vianoce boli tento rok ubohe. Bez darcekov, s chabym obcerstvenim... (ehm, peniaze akosi chodia okolo len nie ku mne). Jedine, na co som sa tesila bola Becherovka a to, akoo tiie vsetky deptajuce pocity utopim v bolehlave. Chcela by si som Vianoce pokojne, biele, dalej od ludi, pri krbe, kde by pukotal ohen. Tiez by nebolo oodveci mat na vianoce pri sebe toho svojho Fosfora. Bolo mi velmi tazko vediet, ze je tam sam. A tiez moja predstava divokeho sexu pod stromcekom ostala len predstavou :/ balenie darcekov ma tiez prestalo bavit, hoci som vzdy rada bojovala s lepiacou paskou a papierom a snazila sa skorovat. Aby tie potvory nevyhrali. Ale tento rok ma nebavilo nic, zdobenie kolacov bolo utrpenim. Tak zufala a nestastna. Aspon ze som sa vyhla navsteve u starej alkoholicky... Asi by to nedopadlo dobre. Pozerat na pretvarku, imitovany zaujem a hromadu debilnych otazok typu: kedy maturuje (po mature uz mam davno), kedy chystam svadbu, ci som tehotna a hlavne, preco nekomunikujem s fotrom (jooo a jeej charakteristicke a co keby sa mu nieco stalo??? Ta nech, mne to bude fu(c)k). Mozno sa nam raz splnii sen o Vianociach :)) ale nebboj, ja ich lubim iba pre to, ze sa mozem ozrat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.