důsledkem procházka za zvuků Awake, což je mimochodem i aktuální stav mé mysli

30. listopadu 2012 v 3:20 | Aeliren |  Myšlenky. Řeči. Blábolení?
Čím to, že vždycky skončím den frustrovaná? Už je to dlouho, co jsem šla spát s dobrou náladou, nebo alespoň s dobrou náladou usnula. Vlastně mám dojem, že mám náladu zkaženou hned od rána a jen místy na to přes den zapomínám.

Dneska má frustrace dosáhla bodu, kdy jsem už nevydržela sedět doma ostentativně truchlící a musela jsem na procházku.
I když popravdě to bylo trochu jinak. Byla jsem rozmrzelá, že muže (už zase) nenapadlo se po mém večerním příchodu ze školy zeptat, jak jsem se měla a co se dělo, a když jsem mu to chtěla sdělit nevyžádaně, tak mi řekl, že na to nemá čas - ale čas na to, aby mi poreferoval o svých dnešních objevech (proč nelze pro (1 + 1/n)^n použít větu o limitě složené funkce) si vzápětí našel. Naštvalo mě to proto, že mě jeho pitomá posloupnost, co "záhadně" konverguje k e, zajímá a jeho moje pitomá škola ne. O hodinu později vyjádřil zklamání nad tím, že je k večeři jen polívka. Což o to, já byla zklamaná taky, ale nic lepšího jsem prostě uvařeno neměla. V půlce večerního vymývání mozků (to je, když přijdete z práce a zapnete film nebo seriál, abyste za chvíli mohli vypnout sami sebe) si vzpomněl, že mi chtěl připomenout zítřejší práci a změnit priority u přidělených úkolů - připomenutí práce samozřejmě nezvedne náladu nikdy. No a dorazil mě tím, když těsně před plánovaným odebráním se k spánku dal přednost počítači přede mnou. To je takový eufemismus.
Teď to zní, že on je strůjcem mé dnešní špatné nálady a že je na mě hnusnej tím přezíravým způsobem. Není. Vlastně byl dneska neobvykle usměvavý, něžný a milý. Když si tedy všimnul, že jsem s ním v jedné místnosti... Ách, zdá se, že mám chuť hodin vinu na něj! :) Ne, tyhle věci jsou mi povětšinou ukradené, dějí se pořád a když mám fajn den, přijdou mi i roztomilé (až na ten počítač, to roztomilé není nikdy, to je jen...odpustitelné). Ale dneska se mi zas předtím i mezitím myšlenky toulaly okolo hodnocení mého vzhledu a životních úspěchů (což je vždycky záruka špatné nálady), takže veškeré jednání celého lidstva samozřejmě muselo být hodnoceno jako urážka proti mé osobě.
Zkrátka, chtěla jsem, aby si všimnul mé špatné nálady a začal se starat. Tak jsem v půl jedné, když už rozestýlal, vyhlásila dutým hlasem, že se jdu projít. Samozřejmě jsem očekávala přinejmenším dotaz proč. "Neblázni, nikam nechoď a pojď si lehnout," by bylo bývalo dostačující, a "kočičko, co je ti?" s následním obejmutím, to byla ta pravá a žádoucí reakce. Všech tří už se mi v podobných situacích dostalo. Ale dneska? Naschvál hovno. Nic. Prostě mě poprosil ať zhasnu, no a mě nezbylo než jít ven :-/.
Podivuhodné ovšem je, že ta procházka zabrala. Pustila jsem si do uší Skillet, album Awake, rty odhýbávala s náladou korespondující a mimořádně příhodné texty a obešla tu pár bloků. Vztek se ztratil při prvních dvou písničkách, chtělo se mi i brečet, že mě nemá rád, ale nedošlo na to. Pak si mě všimli dva mladící (předpokládám, že) nevalného stavu a zařvali na mě přes ulici "dobrý večer, slečno" a bylo po špatné náladě. Dokonce jsem na své tváři detekovala i úsměv! Výjimečné. Tak jsem na ně s pousmáním kývla, šla dál a ignorovala další řvaní, což šlo příhodně dobře, protože s tou hudbou v těch sluchátkách jsem jim ani nerozumněla a navrátila jsem se domů bez špatné nálady.
Co by mě ale zajímalo teď je, jestli je procházka univerzální recept? Fungovala by tak dobře, kdyby byla něčím víc, než důsledkem nevydařené manipulace? Nebo za dobrou náladu mohou ti dva, co čekali na Floře na tramvaj? ..A v neposlední řadě, kdy už konečně usnu?
 


Komentáře

1 Sorbona Morna Rocco | Web | 30. listopadu 2012 v 4:17 | Reagovat

No nemyslím si, že prechádzka je liek na všetko. Aspoň u mňa nezaberá vždy. Niektoré veci sú proste príliš komplikované, aby to na ne zabralo... ach, ľudské emócie sú tak krehké

2 aeliren | 1. prosince 2012 v 3:23 | Reagovat

Pravda. Některé věci jsou tak komplikované, že by ta procházka musela trvat roky a odehrávat se na jiné planetě (nejlépe na nějaké bez kyslíku), aby zabrala.

S tím lékem na všechno - vzpomněla jsem si na mé kdysi často opakované motto:"Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila včasná sebevražda." Not helping, já vím.

3 Sorbona Morna Rocco | Web | 1. prosince 2012 v 5:28 | Reagovat

[2]: Tak toto ma rozosmialo :D
"Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila včasná sebevražda."
Ale pravdy na tom niečo bude. Aj keď neviem, ešte som neumrela, aby som vedela plnohodnotne posúdiť

4 aeliren | 1. prosince 2012 v 13:11 | Reagovat

Od té doby, co mi připadá převtělování jako pekelnej nápad, který už pro svoji podstatu musí být pravda, už to motto nepoužívám :).
Ať mi někdo zkusí vyvrátit, že smrt je nějak moc jednoduchá. To, že se po ní narodíš a začneš zas přesně tam, kde jsi skončil je přesně jeden z těch vzorců, co na životě miluju. Člověk myslí, že už má pokoj a vše je vyřešeno - a ejhle! Další problém.
Pokud má Bůh oči, tak musí milovat na naše zklamáním protažené obličeje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.