vánoční sentiment

23. prosince 2010 v 1:00 | ne, to nezní jak já.... ale jsem to já |  schované
Chybí staří známí.
Čím to, že vždycky okolo půl jedné mám náladu si s někým zas popovídat. Jako před lety s Opheilou, s TEem, s Euphory,... Zvláště mé přítelkyně mi scházejí, žena zřejmě potřebuje někoho, s kým by prodrbala ty nejminiaturnější nepodstatnosti svého života stejně jako ty filozofické rozhovory a nebo jen takovou tu zábavu a podporu i v těch bláznivějších úmyslech.
I když na mě teď padnul sentiment, zůstanu praktikem. Vím, že jsem se vzdálila já, ne ony.
Nejdřív bezohledným vztekem, který (jak se nyní domnívám) měl být jen nesmyslným upoutáním pozornosti. Dělám to tak pořád. Nikdy to nefungovalo, ba dokonce - vždycky to mělo opačný efekt, ale taková už je jedna z mých charakterových vad. Opheila byla vždycky ta moudřejší, asi mě moc štvalo, jakou měla pravdu.
Euphory byla moje podpora, moje společnice. Té sem utekla chlapem. Nevidím jiný způsob, nešlo to jinak, prostě takový je můj vztah s Mëoiturem. Dostačující. Vyčerpávající. Naplňující. Nezbývá mi vedle něho moc místa na kohokoliv jiného. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Jsme takoví oba. My dva - spolu, nebo proti sobě - a nikdo jiný. Ale stejně by bylo hezké moci si s mojí Vládkyní zas popovídat. Bez ostrých slov, s pochopením. Nicméně, - jak řekla ona - "lidé se mění". A mění se i přátelství. Občas se po letech sejdou dva přátelé a je to jako by se nic nestalo. Navážou přesně tam, kde skončili. Tohle není ten případ. Neberu to jako vyloženě špatnou věc, jsem ráda, že jsme nezůstaly stejné, že jsme se posunuly. Jen zrovna dneska mě moc mrzí, že jsme se neměnily společně.
Chybí mi i moji mužští přátelé. Ti, kteří se se mnou smáli. Jeden zůstal, ale ne stejným způsobem, protože jsem svůj životní zájem obrátila k jinému. Druhý vyrostl a ačkoliv si nepíšem, zůstává mým mladším bratrem, kterého budu milovat pořád. Třetí se ztratil před dlouhou dobou beze slova. A čtvrtého mi vzala shoda okolností, situace a volba, která opět nebyla volbou.

Teď s tím předčasně ustrojeným stromkem a chrápajícím Mëoiturem vedle něj mi chybí někdo, o koho bych se mohla opřít a sdílet svůj život. Prostě jen tak sedět vedle sebe a vědět na co ten druhý myslí a co cítí a cítit a myslet totéž. Bez kritiky, bez návrhů. S pochopením. Ale zdá se, že lidem okolo mě neustále něco (nebo někdo) vadí. Zdá se, že moje volby nejsou mým nynějším blízkým dost dobré. To mě taky mrzí, ale s tím nic neudělám. Jak říkám - některé volby volbami nejsou a jak jsem se před hodinou znovu dočetla v Pánovi Prstenů - je moudré uznat nutnost.

Doopravdy jsem vás měla ráda, a budu si vás vážit. Mějte šťastný život, Opheilo, Euphory. Bylo mi ctí s vámi sdílet myšlenky a sny.
 


Komentáře

1 aeliren | 28. listopadu 2012 v 4:13 | Reagovat

zkouška vzhledu komentáře

2 TEo | 1. prosince 2012 v 23:45 | Reagovat

jo jo, komentar ma pekny vzhled :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.