Audioslave, Aeliren a bohuželnereálně-ultimátnímu umění

3. listopadu 2010 v 0:49 | hm, nenapadá mě žádnej vtipnej pseudonym |  schované
Dneska jsem jela tramvají dom a při té jízdě mi došlo pár věcí. Kromě těch osobních týkajících se jako vždy budoucnosti a chlapů (co jiného taky může holka řešit), tak i pár celkem zajímavých. A to jen proto, že jsem si nemohla sednout (!).

Tož jedu tramvají. Čučím na svůj odraz v zrcadle a mimo jiné přemýšlím o šatech, šití, sestrách, plesech a o tom, jak to všecko provedu. Najednou zjišťuju, že se culím. Usmívám. A takovým TAMtím (rozuměj do života zamilovaným) způsobem. Normálně vypadám dost zamračeně, - no a když ne, tak prý vypadám jak mentál (ale to sem teďnepatří). Já se usmívala(!). Vůbec jsem nemohla přijít na důvod mého uculování, žádný spouštěč dobré nálady neproběhl. Až pak mi došlo, že mám vlastně puštěnou mp3 a že hraje hudba blízká mé ...bůhvíčemu, duši, mysli, srdci, nebo jen náladě?...(v ten konkrétní moment konkrétně I Am The Highway). Přišlo mi to jako docela zvláštní, protože do té chvíle jsem si vůbec neuvědomila, že něco poslouchám. Po troše přemýšlení jsem došla k myšlence 1.

Myšlenka 1.: Nejlepší hudba je ta, která hraje jen v podvědomí a jen tak mimochodem probudí všechny smysle, pozitivně tě naladí a ještě k tomu inspiruje.

No, zní to trochu debilně, ale když si na to přijdete sami, tak je to celkem objevná a zajímavá myšlenka. Napsané to nějak ztrácí tu objevnost a jiskru. Snad tedy příště.

...Když jsem se pak soustředila na Chrisův dokonalý hlas, tak se mi zas zachtělo psát. Něco, co by mohlo někomu přiblížit ten Pocit, co z některých písniček mám, všechny ty dojmy,... Přemýšlela jsem co by to mělo být a zas mě nic nenapadlo. Ale to není důležité. Důležité je, že jsem zas došla k tomu, že prostě neexistuje způsob, jak někomu předat stav mysli.
- a to je to. Posledních pár let jsem přemýšlela nad ultimátním dílem - původně to bylo jen spojení psaní a hudby, pak mi to přišlo málo, chtěla jsem přidat film, prostor, dotek,...Měla jsem různý plány jak to udělat, jak propojit dojem a emoce zhudby s dopadem psaného textu, jak zakomponovat film, pro který pocity a scény by byl nejvhodnější ten který způsob. A pořád mě to strašně láká, navzdory tomu, že prostě lidi nečtou stejně rychle a tudíž nelze pohodlně zařídit aby se dostali k té které pasáži v ten správný hudební moment, že nejde jen tak přeskakovat v příběhu ze slov do obrazů a zas nazpátek...Je to škoda, protože by bylo úžasný vytvořit takový kus sama sebe a ukázat ho ostatním. A taky najít takové kusy jiných a doopravdy je pochopit a porozumět jim.
Nicméně dneska jsem došla k tomu, že jediný řešení jak to udělat je nahrávání myšlenek. Ale i tak by to byl epos, kterého nejsem schopna, - sice si dokážu představit co a jak chci říct a udělat, ale neumím to vizualizovat tak přesně, aby to řeklo to, co tím myslím (tady je výstižnější sloveso "cítím"), mám na to prostě příliš rozlítanou a neukázněnou mysl.
Na druhou stranu už mi došlo, že i kdybych takový dílo, ve kterém bych dokázala skloubit všechny věci, který chci a předat tak ...myšlenku, stav, pocit, příběh,whatevs..., tak se mi to stejně nepovede. Protože si myslím, že je to jen v asociacích a emocích, že je to jen o vzpomínkách, skutečnostech a nadějích, ve kterých se stejně každý lišíme... Protože - a to je myšlenka 2.

Myšlenka 2.: Jakékoliv dílo se nás dotkne jen tak hluboko a jen takovým způsobem, jako asociace, kterou v nás vyvolává.

Smutné. Že vlastně člověk něco dělá, aby něco řekl, aby se vyjádřil, aby ho někdo pochopil, ale každý slyší jen to, co z toho slyšet chce. (tohle taky není objevné a ani to není moje, nedávno jsem na DA narazila na poe s veršem volně přeloženým jako "je mi líto, že všichni čtou mé básně jen proto, že si myslí, že jsou o nich."
Teď mě napadá, že je to tak vlastně se vším. Vždycky si myslíme, že je to o nás. :-/


/eh, tenhle článek měl vyjít o hodně hlubokomyslněji,... *rozmrzelý škleb*./

edit: Zní to dost depresivně, tak zlý to není, občas se přeci jen povede, že nás někdo z těch našich patlanin, amatéřit a kváků pochopí a porozumí nám, - jenže je to beztak jen proto, že má někde v mozku podobnou zkušenost jako my.
 
Vaše Aj.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.