my silent me

20. října 2010 v 14:25 | mlčenlivý trotl |  schované


Už dlouhou dobu přemýšlím o svých vztazích. Nemyslím jen Vztazích, ale vztazích tak jako obecně. A závěr? Jsou pro patologa (rozuměj patologické).

Život velmi velmi velmi nestabilního melancholika se tak nějak už od podstaty nevyznačuje velkým počtem nějakých přátelských vazeb. To chápu a i mi to vyhovuje. Je hrozně těžké udržet si přehled a pochopit jednoho člověka /tedy když s ním zrovna nebydlíte/, natož jich znát víc. Ale tak 0 je o trošku míň než ten jeden. Vlastně o dost míň, protože je to rozdíl mezi mít všechno a nemít nic.
- Teď mám na mysli kamarády. Nevím čím to [ale mám celkem slušný tip], ale prostě nemám a neměla jsem. Mým nejbližším stvořením v tomto Božím světě je teď moje sestra, kterou bezmezně miluju, obdivuju, závidím ji, nesnáším ji a vůbec k ní chovám všechny ty super emoce, které ke své nejlepší kamarádce asi chová každá žena. Jiné kamarády nemám - tedy mám, ale nejsou to kamarádi v tom smyslu, který myslím. Třeba King je moje kamarádka, super kamarádka už hrozně dlouho a mám ji moc ráda, ale ona je stejná jako já. Nesdílecí. Alespoň tedy se mnou.
On je totiž problém v tom, že nedokážu mluvit. O čemkoliv. O ničem. Prostě mlčím a nedokážu ze sebe dostat smysluplnou větu a vůbec nedokážu přemýšlet a reagovat. Je to nějaký blok, nevím kde to vzniklo, vím ale že to můj nynější styl života jen víc ukotvuje. Prostě nemluvím, neumím to a nevím co s tím. Já mám ráda lidi okolo sebe. Ale nedokážu se s nima bavit. Moje největší šou na téma "rozhovor" je odpovědět na to, že tahle hodina je fakt nudná nějakou hláškou, která je víc nesrozumitelná než smysluplná. Hm. Zním jako tragéd. Přes net s tím problém nemám, to zvládám i uvažovat nad tím co řeknu. Ale face to face, to je pro mě horor. A je to strašně vyčerpávající, protože znám a vídám super lidi, který bych mohla milovat a který by mohli mít rádi mě a já s nima umím probírat akorát nejnovější drby a počasí. Neumím jít hluboko. Mám blok [a taky blog, kde si vymluvuju svoji neukojenou touhu něco někomu sdělit /to, že to nikdo nečte je detail/]. A fakt nevím co s tím. Chybí mi kamarádi. A mrzí mě, že lidi, který mám ráda mě nemůžou poznat a taky si mě oblíbit. Protože prostě nedokážu nic říct. A nejen cizím lidem. I rodině. Prostě nezávazná konzervační témata o 4 replikách ano. Cokoliv jiného už ne. To je mimochodem důvod, proč byl ten první půlrok s přítelem celkem peklo. Vždycky když jsme řešili něco citového a závažného, tak jsem akorát seděla a mlčela, až mu došla trpělivost, že se s ním odmítám bavit, naštval se a já se pak rozbrečela a cítila se ublížená, že mi nedokázal přečíst myšlenky*. Pak jsme to vyřešili a teď mu svoje názory na citlivá a hluboká témata píšu. A i to je zlý, protože je hrozně divný. On mluví a já pak potřebuju hodinu, abych mu napsala všecho co mám v hlavě - a to jen proto, že jsem trotl a neumím mluvit.

Teď jsem se dostala k chlapům - a s těma je to patologický i jiným způsobem než tím, že se nedokážu sdílet.
Vytvářím si s nimi nezdravé vztahy. Vztahy závislosti. A založené na prapodivných základech. Nevím teď moc co k tomu dodat, ale je to celé všechno nezdravé. O tom někdy příště. Třeba. Až mi dojdou i další věci a důvody.

*teď mi ještě došlo, že tohle se mi stává/valo celkem pravidelně. To naštvání, že mi lidi nečtou myšlenky a že nechápou čeho že chci svým podivným jednáním dosáhnout. Vybavuje se mi spousta hodin jak někde sedím potmě uražená a naštvaná, zatímco ve vedlejším pokoji se všichni baví. A proč tam nejsem s nima? No protože chci, aby mě šel někdo hledat a přesvědčoval mě, že tam o mě stojí a vůbec projevil zájem. Což teda teď napsané a zpětně přečtené zní hrozně moc nemocně a mimochodem to znamená, že jsem na tom hůř než si myslím. Ale tak. Teď už mě stejnak hledat nemá kdo, takže snažit se napravit tenhleten vzorec chování je zbytečné.

A.

edit: původně jsem chtěla ale psát něco úplně jinýho a o dost smysluplnějšího. Ale v průběhu jsem zapomněla co to vlastně bylo. Snad tedy příště.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.