I'm mine

26. září 2010 v 23:28 | # # # |  schované
Tak jsem včera sťukala dohromady pěkný článek, který byl sice úplně nesrozumitelný, nicméně i přes tento (drobný) nedostatek byl velmi výstižný. A pak jsem se ho rozhodla smazat. Smazat a nezveřejnit, protože efekt pro mě se dostavil tak jako tak a efekt pro kohokoliv jiného by byl absolutně nulový. Čímž tedy rozhodně nenaznačuju říct, že by efekt jakéhokoliv jiného článku, který se zde (možná) objeví, byl hodnotově odlišný. Nicméně ten efekt pro mě byl takový, že jsem se zapla.
Yep, po dlouhé době se cítím být vzhůru... Zjistila jsem, že psaní článků (jakkoliv scestných a nesmyslných) člověka trošku rozmyslí (ve smyslu rozcvičí). Zvykne si pak uvažovat dosti specifickou a konkrétní formou - už to není jen takové vágní pocitové mumlání, snaží se vlastním myšlenkám porozumět a nějak je formulovat aspoň v holé věty, když už ne ve stylistické slohodílo. A to se mi líbí. Líbil se mi ten dnešní pocit, že zas přemýšlím. Protože to už jsem dlouho nezažila. Je zkrátka fajn po nějaké době uslyšet vlastní hlas v hlavě jak se snaží zformulovat a podchytit něco tak abstraktně neuchopitelného jako jsou mé myšlenky.
Takže mám radost. Takovou smutnou radost, protože to nebylo formulování příjemných myšlenek, ale jsem na sebe nějakým zvráceným a absolutně neopodstatněným způsobem pyšná. Zas myslím. A to je - myslím - krok dobrým směrem.
Jinak shrnuto jinými slovy - zkrátka jsem přišla na to, že mi to moje blogování chybělo. Tedy spíš, že mi mělo chybět, protože mi něco dávalo. Něco, co bylo dosti podstatné a co mi v poslední době sházelo. Snad teď tedy začnu zas racionálně přemýšlet o nějakých věcech a nebudu jen sedět a čučet na svůj mozek stejným způsobem jakým čučím na telku, když nedávaj nic zajímavýho. Třeba zas začnu i něco vytvářet. Protože po dlouhé době zase chci. And that is a good thing (hopefully).
A.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.